Říkala jsem si, že až budu dospělá, že si také pořídím motorku, jako mají moje dvě starší sestry a také můj bratr. Můj bratr si právě pořídil motorku, když mu bylo osmnáct let. Řeknu vám, že jsem tohle bratrovi přála, protože od svých patnácti let si z brigád právě šetřil finance. Ve svých osmnácti letech měl našetřených skoro sto šedesát tisíc korun. Nakonec si za sto tisíc korun koupil motorku byla opravdu krásná a byla úplně nová. Sice to nebylo nic extra silného a nic extra těžkého, ale byla jsem opravdu překvapená, že bratr si vydržel tolik let šetřit právě na vysněnou motorku a říkala jsem si, že je tohle prima. A že tedy by měl mít takovou motorku, kterou si přeje.
Sice nevím, jakou si koupil značku, ale musím uznat, že jsem byla opravdu hodně překvapená, že si pořídil krásnou, krásně svítivě sytě modrou motorku. Když jsem také si řekla, že bych si také pořídila motorku, tak moji rodiče mi řekli, že snad tři motorky v rodině stačí. Myslím si, že tohle je sice jako pravda. Ale proč bych nemohla já jediná mít motorku? Možná to bylo kvůli tomu, že jsem byla nejmladší, a tak maminka vždycky říkala, že takový benjamínci jsou vždycky takoví ochranitelští a tak podobně, že si raději motorku nemám pořizovat.
Byla jsem docela naštvaná, protože motorku jsem chtěla. Už jsem si plánovala, jak se sourozenci budeme jezdit na nějaké motorkářské výlety anebo motorkářské srazy a tak podobně. Jenomže co bůh nechtěl, jak jsem opravdu měla úraz. Spadla jsem na kole, a když mi rodiče řekli, že třeba na motorce to může být dvakrát horší, tak jsem si řekla, že si raději motorku nepořídím. Raději budu jezdit se sourozenci jako spolujezdec. Takhle to bude více jistější. Navíc si také myslím, že byt spolujezdec se docela zábava. Nemusíte se tak moc soustředit na cestu a vy budete mít jistotu, že při případné nehodě v tom nebudete mít žádné prsty.